Very Bad Wizards

PODCAST

Dnes ráno jsem vstal a rozhodl se, že zcela převrátím na ruby životy vás všech, kteří se domníváte, že akademická debata nemůže být na úrovni a zároveň vás rozbrečet smíchy, být hluboká a přitom prošpikovaná narážkami k popukání, řešit vážná témata převážně nevážným způsobem - zkrátka, být intelektuálně stimulující a zároveň mít charakter a šťávu neformálního rozhovoru dvou akademiků, kteří se "sešli na baru, v coffee shopu nebo po kokainovém flámu". Intelektuálové v tvídových blejzrech, sedící s nohou přes nohu a kradmo kouřící gauloásku, seznamte se prosím s dvojicí Velmi špatných čarodějů.

Very Bad Wizards je společným podnikem amerického filosofa Tamlera Sommerse (Department of Philosophy, University of Houston) a amerického psychologa Davida A. Pizarra (Department of Psychology, Cornell University). Slovy samotných autorů:

"Před několika lety jsme se potkali na etické konferenci a od té doby se dohadujeme o morálce (a příležitostně se i na něčem shodneme). V určité fázi jsme si uvědomili, že naše konverzace jsou dostatečně zábavné (a šílené) na to, aby si jejich poslech mohli užívat i ostatní."

A proto vytvořili sérii podcastů nazvanou Very Bad Wizards, v níž velmi neformálním způsobem diskutují témata natolik různorodá jako je morální odpovědnost, pomsta, otroctví, nepoctivost či to, zda je morálně špatné zabít Morgana Freemana. Přes tuto rozmanitost se celou sérií táhne červená nit, již tvoří téma blízké oběma aktérům - morálka.

Toto téma (a obzvláště přístup, který k němu oba autoři volí)  je neobyčejně blízké i mně, a proto se mi ve chvíli, kdy o projektu poprvé twítl americký psycholog Paul Bloom, rozzářila očka, sevřelo hrdlo a začal jsem mít tušení něčeho velkolepého - to jsem však ještě ani zdaleka nevěděl, co mě čeká.
   S přítelkolegyní jsme si VBW velice rychle zamilovali - což je tak trochu zvláštní, uvážíte-li, že Sommers s Pizarrem téměř v každé epizodě hlodají do některého z našich doposud poměrně sebevědomě zastávaných přesvědčení (skepticismus ohledně svobodné vůle, opozice vůči retributivismu, sympatie vůči utilitarismu,...). Ale kognitivní disonance ve společnosti těchto dvou je v podstatě radost - nutí nás znovu promýšlet některé pozice, které jsme dříve považovali za skálopevné, a nezametat protiargumenty a nesrovnalosti pohodlně pod koberec.

Sladkým bonusem pak je, že pánové disponují značnými konexemi, a tak se jim k mikrofónu podařilo dostat takové formáty jako jsou Dan Ariely, Yoel Inbar, Fiery Cushman nebo Joe Henrich. Myslím, že je jen otázkou času, než uslyšíme naše oblíbené "Hi, I'm Joshua Knobe..."

Vzhledem k tomu, že autoři každou z epizod opatřili stručným shrnutím, je celkem zbytečné, abych to dělal i já. Nezbývá mi tedy, než vám popřát příjemnou zábavu...

WEB
Homepage III G+ III FB III Twitter

David Eagleman

OSOBNOST

Profesní záběr amerického neurovědce Davida Eaglemana je vskutku obdivuhodný a neodbytně vyvolává otázku: "Sakra, kde na to ten chlap bere čas?". No považte sami: jako raný čtyřicátník je Eagleman předním odborníkem na synestézii a vnímání času; se svým týmem a dalšími spolupracovníky vyvíjí a testuje takové vychytávky jako je sensory substitution (13:45 - 16:13) nebo prefrontal gym (15:11-17:03); promýšlí, jak může internet zabránit kolapsu naší civilizace; zabývá se vztahem mezi neurovědou a právem (tzv. neurolaw); vydává bestsellery popularizující vědu; zakládá nová hnutí (possibilianism); ve volných chvílích pak dělá "science advisora" pro TV seriál Perception a po večerech, kdy by normální smrtelník s takovým zápřahem přišel domů a padl na hubu, píše povídky. Lidi jeho ražení ve mně vyvolávají zvláštní směs fascinace a frustrace...

BIO

Narozen roku 1971 v Novém Mexiku. Nejprve studoval obor "Britská a americká literatura" na Rice University, Ph.D. však již získal z neurovědy na Baylor College of Medicine v Houstonu, kde později i zakotvil. Působí zde jako šéf Laboratory for Perception and Action a řídí také Initiative on Neuroscience and Law.

A právě věci, které se odehrávají pod záštitou této Iniciativy jsou zajímavé pro Medního Ledvěda. Některé z nich Eagleman rozebírá v 6. kapitole svého bestselleru Incognito, kterou pojmenoval Why Blameworthiness Is the Wrong Question. Snaží se v ní ukázat, jaký dopad mají poznatky současné neurovědy na právní systém - na to, jak smýšlíme o konceptech jako je svobodná vůle, morální odpovědnost nebo trestuhodnost (blameworthiness, culpability). Z neudržitelnosti těchto konceptů v jejich současné podobě pak vyvozuje, jak by se měla proměnit praxe trestání (Eagleman argumentuje pro odvrat od retributivistické koncepce trestu ve prospěch konsekvencialistické alternativy).
     Tyto své názory přehledně shrnuje v jednom rozhovoru a přednášce, které linkuji níže - ale rozhodně stojí za to, prostudovat si samotnou kapitolu, v lepším případě pak celou knihu. Přidávám také odkaz na novější přednášku (květen 2012), kde Eagleman podává pěkný přehled některých výzkumů týkajících se fenoménu násilí.


WEB
Homepage III G+ III FB III Twitter


KNIHY
Incognito: The Secret Lives of the Brain (2011)
Why the Net Matters: Six Easy Ways to Avert the Collapse of Civilization (2010)
Wednesday Is Indigo Blue: Discovering the Brain of Synesthesia (2009)
Sum: Tales from the Afterlives (2009)

v češtině:
Inkognito aneb Tajný život mozku (2012)
(všemi deseti doporučuji originál - číst překlad, byť od dobrého překladatele, je vždy riziko... a co teprve od  překladatele, kterému se povede zprasit hned podtitul)
Suma (2011)


PŘEDNÁŠKY & ROZHOVORY
DAVID EAGLEMAN ON MORALITY AND THE BRAIN - Philosophy Bites (12:23)

Rozhovor moderovaný Nigelem Warburtonem ze série Philosophy Bites, který se zaměřuje právě na obsah výše zmiňované 6. kapitoly. Eagleman v něm zdůrazňuje závislost morálky na mozku, což ilustruje na příkladech toho, jak radikálně se může proměnit chování jedince, dojde-li k poškození mozku (Phineas Gage, pedofil). Dále rozebírá to, jaké implikace má skutečnost, že si geny ani prostředí, do něhož se narodíme, nevybíráme, pro představu o tom, že lidé disponují svobodnou vůlí. Následně argumentuje pro "do budoucna hledící" (forward-looking) právní systém.

THE BRAIN AND THE LAW - RSA (34:17)
Vzhledem k tomu, že mu RSA propůjčila téměř 3x tolik času co PB, má Eagleman možnost obalit tématickou kostru, kterou načrtl v rozhovoru s N. Warburtonem, větším množství příkladů. Při ilustraci teze "You are your brain" se tak například neomezuje pouze na případ Phinease Gage a pedofila, ale mluví i o  texaském střelci na věži (Charles Whitman), starších lidech trpících Parkinsonem, u nichž léky způsobí, že roztočí celé rodinné mění v kasínu, nebo o testosteronem nadopovaném wrestlerovi, který v tzv. steroidové zuřivosti (steroid rage) zabil svého syna, manželku a následně vztáhl ruku i na sebe.
      Eagleman se vrací také k otázce svobodné vůle, seznamuje publikum s tzv. zákonem dostatečného automatismu (the law of sufficient automatism) a opět poukazuje na implikace pro právní systém - otázka trestuhodnosti (culpability).

     V závěru pak rozebírá něco, co v rozhovoru pro PB nezaznělo - představuje další styčné body mezi neurovědou a právem, jimiž jsou: i) detektory lži; ii) detektory biasů (IAT - test implicitních asociací); iii) problematika mozkové smrti; iv) problematika vylepšování mozku.

DAVID EAGLEMAN ON THE SCIENCE OF DE- (AND RE-) HUMANISATION - iq² (76:35)
Jak jsem naznačil dříve, tato přednáška pro Inteligence² se točí okolo problematiky násilí - Eagleman si na začátku pokládá otázku, jak je možné, že během historie jsme byli opakovaně svědky toho, jak jedna skupina používá násilí vůči skupině jiné, a to se souhlasem autorit a aniž by pro ní tato skupina představovala bezprostřední hrozbu.
    Právě na tuto otázku se pak snaží nalézt odpověď za pomoci poznatků evoluční biologie, sociální neurovědy a sociální psychologie. Posluchači je tak předložena intelektuální koláž, přičemž jednotlivé složky kompozice sahají od ingroup/outgroup distinkce, trolley problemu, tzv. syndromu-E, přes dehumanizaci, Breivika, výzkumy schopnosti empatizovat v závislosti na ingroup/outgroup distinkci, až k debatě mezi disposicionisty a situacionisty nebo chápání násilí z perspektivy epidemiologie. V závěru Eagleman nabízí několik návrhů, jak lze takovému chování předejít. Následuje zhruba 20 minutová diskuse.

THE COLBERT REPORT - Comedy Central (5:44)
DE: "As Pink Floyd said: 'There's Someone in My Head, but It's Not Me.'"
SC: "Uhm...are you high?"

Frans de Waal

OSOBNOST

V předešlém postu padlo slovo o holandském primátologovi Fransi de Waalovi (1948), který (ať tréninkem biolog) působí na Katedře psychologie na Emory University v Atlantě (Professor of Primate Behavior) a také jako ředitel Living Links Center v Yerkes National Primate Research Center. De Waal se dlouhodobě zabývá sociálním chováním primátů, především pak tím, co nazývá tzv. stavebními bloky morálky (empatie, altruismus, reciprocita, smysl pro spravedlnost,...), které můžeme u našich nejbližších žijících příbuzných vysledovat.

BIO
Narozen v holandském městě s'Hertogenbosch (rodiště Hieronyma Bosche), de Waal získal své vzdělání na univerzitách v Nijmegenu, Groningenu a Utrechtu, kde se specializoval na zoologii a etologii.

V průběhu let 1975-1981 působil v Arnhemské Zoo (Burger's Zoo), kde se na ostrově o výměře jednoho hektaru nacházela šimpanzí kolonie čítající 25 členů. Poznatky, které de Waal nasbíral právě při studiu arnhemské kolonie, později zpracoval do svého prvního bestselleru Chimpanzee Politics (1982). Transformujícím zážitkem, který ovlivnil de Waalovo pozdější směřování, byl mocenský svár mezi samci Yeroenem, Luitem a Nikkiem, jenž vyústil v napadení Luita Yeroenem a Nikkiem, které se mu stalo osudným.

De Waal si na základě těchto událostí uvědomil, že spíše než agresi, by měl studovat mechanismy, které slouží k její redukci. Naplno se tak začal věnovat fenoménu řešení konfliktů (conflict resolution) a s ním spojenému chování, které jako první u šimpanzů objevil a pojmenoval ho usmiřování (reconciliation). Tímto termínem má na mysli chování následující po konfliktu, kdy dochází k něčemu, co bychom mohli označit právě jako usmiřování - soci se obejmou, políbí, případně si začnou vzájemně čistit srst. Podle de Waala slouží toto chování právě k redukování tenze mezi jedinci dané skupiny.

Několik měsíců po arnhemské "tragédii" (výzkum ukázal, že představa šimpanze jako milého, býložravého zvířátka v plenkách, je do značné míry mýtem a že šimpanzi jsou naopak poměrně agresivní tvorové, kteří loví menší primáty a příležitostně - mají-li početní převahu - systematicky vyhlazují členy sousedních tlup; jako první takové chování zaznamenala Jane Goodallová [44:37-49:03]) de Waal změnil působiště a zakotvil ve Spojených státech (1981 - Wisconsin National Primate Research Center; 1991 - Emory a Yerkes), kde svým studiem mimo jiné zviditelnil a zpopularizoval druh šimpanze, kterému (v porovnání se šimpanzem učenlivým) do té doby nebylo věnováno příliš pozornosti - šimpanze bonobo (studoval je především v Zoo San Diego).

De Waal je autorem celé řady bestsellerů, jejichž seznam můžete nalézt níže. Navíc je povídavý, a hlubiny internetu tak ukrývají nemalé množství záznamů jeho přednášek či rozhovorů. Uvedu sem prozatím jakousi ochutnávku, avšak přičinlivý čtenář toho jistě vyšťárá mnohem víc.

WEB

Homepage III FB III CV

KNIHY
The Bonobo and the Atheist: In Search of Humanism among the Primates (in press)
The Age of Empathy: Nature's Lessons for a Kinder Society (2009)
Primates and Philosophers: How Morality Evolved (2006)
Our Inner Ape: A Leading Primatologist Explains Why We Are Who We Are (2005)
My Family Album: Thirty Years of Primate Photography (2003)
The Ape and the Sushi Master: Cultural Reflections of a Primatologist (2001)
Bonobo: The Forgotten Ape (1997)
Good Natured: The Origins of Right and Wrong in Humans and Other Animals (1996)
Peacemaking among Primates (1989)
Chimpanzee Politics: Power and Sex among Apes  (1982)

v češtině:
Dobráci od přírody (2006)


PŘEDNÁŠKY & ROZHOVORY
COOPERATIVE SOCIAL BEHAVIOR - PopTech (29:15)
Tato přednáška, ač staršího data (2004), poskytuje na malém prostoru poměrně komplexní ochutnávku de Waalova výzkumu, proto bych ji také doporučil pro první seznámení se s tímto holandským primátologem. Přednáška je rozčleněna do čtyř částí podle jednotlivých diskutovaných témat: 1) usmiřování; 2) mocenské vztahy, hierarchie (body language, zastrašování); 3) reciprocita (food-sharing, grooming) a 4) spravedlnost (inequity task).

MORAL BEHAVIOR IN ANIMALS - TEDxPeachtree (16:53)
Tato přednáška je v porovnání s tou "poptechovskou" podstatně kratší a (ač se na časové ose nalézá téměř o 10 let dále) pokrývá v podstatě ta samá témata. Stojí však za zhlédnutí již jen proto, že zde de Waal promítá videa, která na Poptechu ještě neměl k dispozici nebo je zkrátka jen nevyužil. K vidění zde tak je například zábavnější verze záznamu tzv. inequity tasku s malpou kapucínskou, záznam tzv. prosocial choice tasku prováděného se šimpanzi nebo dva záznamy tzv. pull tasku, který je využíván ke zkoumání kooperace: 1) vzácná nahrávka šimpanzů z Yerkesova centra z roku 1937 (experiment byl veden samotným Robertem Yerkesem); 2) aplikace pull tasku na slony s pěknou ukázkou vyžírkovství (freeloading).

MONKEY BUSINESS 101: HOW ANIMALS COOPERATE - TEDxEmory (17:39)
De Waal v TEDx-u pořádaném na jeho domovské univerzitě rozebírá stejná témata a ilustruje je pomocí stejných záznamů jako v předešlých dvou přednáškách. Odlišné je však "zarámování" přednášky - de Waal si bere na mušku představu o tom, že člověk je tzv. homo economicus, a právě prostřednictvím příkladů ze své dlouholeté práce s primáty dochází k závěru, že: "Primates (incl. Homo sapiens) are FAR more social than Homo economicus."

THE FEELINGS OF ANIMALS - DR2 (59:50)

De Waala v tomto rozhovoru pro dánskou televizi zpovídá novinářka Lone Franková. Diskutována je rozmanitá škála témat: reconciliation, consolation a conflict resolution (rozdíly mezi dvěma druhy šimpanzů); zabíjení a trestání u šimpanzů; emoce u primátů a jiných zvířat; morálka u primátů (veneer theory); jazyk a kultura u lidí a jiných primátů; sebevědomí u non-human animals (mirror self-recognition test); a další...

NUSSBAUM/DE WAAL - ASC Conference (105:01)
V roce 2007 se o přednáškový pultík a následnou diskusi s de Waalem podělila americká filosofka Martha Nussbaumová, a to na akci Autonomy, Singularity, Creativity Conference, kterou hostila Duke University (milá shoda okolností, která umožnila, aby si Alex Rosenberg střihl roli moderátora).
     Dámy mají přednost, a tak svou přednášku nejprve prosloví Nussbaumová (2:53-62:52). Věnuje se v ní soucitu (compassion) a jeho limitům, přičemž se na mnoha místech odvolává na de Waalovu práci. Následuje de Waalův výrazně kratší příspěvek (62:55-81:14), který se svou tématikou - přednáška se věnuje tomu, co de Waal označuje jako tzv. antropodenialism (= "an apriori denial that other animals can have human-like mental experiences") - do značné míry týká toho, co zaznělo v přednášce o soucitu. De Waal opět rozebírá poměrně rozmanitou škálu témat: antropomorfism/antropodenialism; empatie; reconciliation/consolation nebo princip evoluční parsimonie. Na závěr přidává krátkou anekdotu o revmatické samici šimpanze a soucitných reakcích, které její stav (a z něj plynoucí útrapy) vyvolával v členech její tlupy. Následuje zhruba 25 minutová diskuse (původcem jedné z připomínek je Steven Pinker, z jehož dotazu je zřejmé, že již v této době v něm probublávali Lepší andělé).

DE WAAL/BATSON - ASC Conference (89:06)

Následující den již byl de Waalovi propůjčen větší prostor - na pódiu se opět setkal s Marthou Nussbaumovou (která přebrala štafetu po Rosenbergovi a představila se v roli moderátorky), tentokrát však i s americkým sociálním psychologem Danielem Batsonem, který proslovil svou přednášku Empathic Concern and Altruism in Humans (32:42-58:01) v závěsu za de Waalem a společně následně reagovali na otázky z publika.
     De Waal se ve svém příspěvku (2:30-32:41) vrací k některým tématům, která nakousl v prvním vystoupení. Opět je tedy řeč o empatii (top-down/bottom-up view, motor/emotional contagion), ale například také o kooperaci (de Waal dává k dobru anekdotu o šimpanzí vloupačce do jeho kanceláře). Dále je probrána a na příkladu sexu přiblížena distinkce ultimate/proximate causes. De Waal věnuje tradičně pozornost i usmiřování a utěšování (reconciliation/consolation) - které tentokrát kromě primátů ilustruje i na havranech. V závěru se zaměřuje na linku mezi empatií a schopností poznat se v zrcadle (mirror self-recognition test).

DE WAAL/SCHLOSS - Bloggingheads (58:05)

V prvním z trojlístku "bloggingheadsovských" interview de Waal rozmlouvá s evolučním biologem Jeffreyem Schlossem. Dostanou se například k problematice lidské přirozenosti ve vztahu k té zvířecí. Na paškál přijde samozřejmě i téma de Waalovi blízké - empatie (attachment mechanisms, parental care, flexibilita, inhibice impulsů k zabíjení). Pánové se dále věnují například memetice ve vztahu k altruismu. Druhou půlku pak zabírá především diskuse propojení mezi morálkou a náboženstvím, představy morálky jako sebeklamu a fenoménu svědomí.

DE WAAL/BERREBY - Bloggingheads (58:54)
Tento rozhovor s novinářem Davidem Berrebym se točí kolem de Waalovy knihy The Age of Empathy, a ústředním tématem diskuse je tudíž empatie. Řeč je tak o různých stupních empatie (od emotional contagion po perspective taking) nebo o tom, jak ji lze zaktivovat (případně stimulovat) nebo naopak utnout (problematika ingroup/outgroup distinkce) - obecně tedy o její flexibilitě. Poměrně velký prostor je však věnován i vztahu mezi morálkou (později v rozhovoru vědou) a náboženstvím - de Waal považuje náboženství za možný zesilovač (amplifier) morálního chování, nikoli však za původce tohoto chování. V závěru se pak opírá do nových ateistů a staví se spíše na stranu akomodacionistů.

WRIGHT/DE WAAL - Bloggingheads (48:39)

Ve třetím interview pro Bloggingheads je pak de Waal zpovídán samotným zakladatelem této stránky Robertem Wrightem. Nejprve je probíráno téma, u něhož se stalo nepsaným pravidlem, že je ho třeba v "dewaalovských" rozhovorech pokrýt, tj. kontinuita morálky napříč živočišnou říší. Následně je diskutována tzv. teorie pozlátka (veneer theory) - Wright si stěžuje, že ho de Waal neustále, avšak neprávem, označuje za "pozlátkáře" (ale že mu to zase až tak nevadí, protože mu tak alespoň roste citační index). Zbytek rozhovoru je pak již víceméně věnován vztahu náboženství a morálky.

XENOPHOBIA: WHY DO WE FEAR OTHERS - Project Origins, ASU (133:20)

Další ze série debat seskupených pod hlavičkou The Great Debate projektu Origins (Arizona State University) - tentokrát na téma xenofobie. De Waal svůj příspěvek (43:37-56:26) nazval The Ancestry of Xenophobia a věnuje se v něm následujícím tématům: yawn contagion u šimpanzů s ohledem na ingroup/outgroup distinkci; násilí u šimpanzů/bonobů a implikace pro člověka; peacemaking/conflict resolution/reconciliation + valuable relationship hypothesis a implikace pro člověka.

CREATIVITY CONVERSATION - Emory University (53:10)

Hominid je divadelní hra, která vzešla ze spolupráce mezi de Waalem, Out of Hand Theater a Theater Emory. Hra líčí (již dříve zmiňované) osudy Yeroena, Luita, Nikkieho a dalších členů arnhemské šimpanzí kolonie, které de Waal zachytil ve svém raném bestselleru Chimpanzee Politics.

     Více o tom, jak hra vznikala, jak probíhala spolupráce mezi divadelníky a de Waalem a co si z toho dotyční odnesli, se pak můžete dozvědět právě z tohoto rozhovoru mezi de Waalem a režisérkou hry Ariel de Man, který byl na místě činu natočen den po premiéře.

THE COLBERT REPORT - Comedy Central (4:46)

Třešnička na konec: "My guest tonight says that we are no different from the apes, so I'm sure he will not mind if I throw my feces at him." Krátký rozhovor se Stephenem Colbertem o de Waalově knize Our Inner Ape.

Wild Justice: The Moral Lives of Animals

KNIHA

Zmíní-li se oblast zkoumání morálky u "nonhuman" zvířat, nejednomu vytane na mysli knír Franse de Waala, "pamětníkům" pak možná ten, jehož vlastníkem byl (možná stále je, ale kdo ví) Marc Hauser. Limitem výzkumu těchto pánů je však to, že se zaměřují výhradně na naše nejbližší žijící příbuzné, primáty. Zmiňují-li se o zástupcích jiných druhů, pak na okraj a anekdoticky.

Nejen z toho důvodu je kniha Wild Justice, společný to počin etologa Marca Bekoffa (University of Colorado, Boulder) a filosofky Jessicy Pierce, vítaným doplňkem právě k četbě de Waala. Badatelská dvojka se totiž neomezuje na primáty, nýbrž podává poutavý výklad morálního chování, jež můžeme pozorovat i u dalších sociálně žijících savců - vlků, kojotů, psů, slonů, netopýrů, myší, krys, ale například i velryb a delfínů.

Kromě odlišné volby objektů zkoumání se jejich přístup od de Waala odchyluje ještě jedním významným způsobem. Zatímco de Waal je opatrný a o dispozicích k morálnímu chování, které někteří primáti vykazují, mluví jako o stavebních blocích plnohodnotné morálky, Bekoff s Piercovou hned v předmluvě uvádí, že "we believe that there isn't a moral gap between humans and other animals, and that saying things like 'the behavior patterns that wolves or chimpanzees display are merely building blocks for human morality' doesn't really get us anywhere" (s. xi).

Na závěr již jen v krátkosti pár slov ke struktuře knihy. Její jádro tvoří kapitoly věnující se třem hlavním skupinám morálního chování, které si autoři vytyčili pokrýt - jsou jimi kooperace (3. kapitola), empatie (4. kapitola) a spravedlnost (5. kapitola). Text je psaný čtivě (ačkoli někdy působí drobně roztěkaně - ne vždy je patrná myšlenková linka spojující jednotlivé kapitolky; některé příklady jsou zmíněny dvakrát, aniž by podruhé bylo z textu jasné, že je autoři opakují - což mu ale zas tak moc na kráse neubírá) a čtenářsky vstřícný je i rozsah - zhruba 150 stránek textu.

Ke knize jsem se dostal skrze dr. Tvrdého, za což mu tímto velice děkuji!