pondělí 25. března 2013

Very Bad Wizards

PODCAST
Dnes ráno jsem vstal a rozhodl se, že zcela převrátím na ruby životy vás všech, kteří se domníváte, že akademická debata nemůže být na úrovni a zároveň vás rozbrečet smíchy, být hluboká a přitom prošpikovaná narážkami k popukání, řešit vážná témata převážně nevážným způsobem - zkrátka, být intelektuálně stimulující a zároveň mít charakter a šťávu neformálního rozhovoru dvou akademiků, kteří se "sešli na baru, v coffee shopu nebo po kokainovém flámu". Intelektuálové v tvídových blejzrech, sedící s nohou přes nohu a kradmo kouřící gauloásku, seznamte se prosím s dvojicí Velmi špatných čarodějů.


Very Bad Wizards je společným podnikem amerického filosofa Tamlera Sommerse (Department of Philosophy, University of Houston) a amerického psychologa Davida A. Pizarra (Department of Psychology, Cornell University). Slovy samotných autorů:
"Před několika lety jsme se potkali na etické konferenci a od té doby se dohadujeme o morálce (a příležitostně se i na něčem shodneme). V určité fázi jsme si uvědomili, že naše konverzace jsou dostatečně zábavné (a šílené) na to, aby si jejich poslech mohli užívat i ostatní."
A proto vytvořili sérii podcastů nazvanou Very Bad Wizards, v níž velmi neformálním způsobem diskutují témata natolik různorodá jako je morální odpovědnost, pomsta, otroctví, nepoctivost či to, zda je morálně špatné zabít Morgana Freemana. Přes tuto rozmanitost se celou sérií táhne červená nit, již tvoří téma blízké oběma aktérům - morálka.

Toto téma (a obzvláště přístup, který k němu oba autoři volí)  je neobyčejně blízké i mně, a proto se mi ve chvíli, kdy o projektu poprvé twítl americký psycholog Paul Bloom, rozzářila očka, sevřelo hrdlo a začal jsem mít tušení něčeho velkolepého - to jsem však ještě ani zdaleka nevěděl, co mě čeká.
   S přítelkolegyní jsme si VBW velice rychle zamilovali - což je tak trochu zvláštní, uvážíte-li, že Sommers s Pizarrem téměř v každé epizodě hlodají do některého z našich doposud poměrně sebevědomě zastávaných přesvědčení (skepticismus ohledně svobodné vůle, opozice vůči retributivismu, sympatie vůči utilitarismu,...). Ale kognitivní disonance ve společnosti těchto dvou je v podstatě radost - nutí nás znovu promýšlet některé pozice, které jsme dříve považovali za skálopevné, a nezametat protiargumenty a nesrovnalosti pohodlně pod koberec.

Sladkým bonusem pak je, že pánové disponují značnými konexemi, a tak se jim k mikrofónu podařilo dostat takové formáty jako jsou Dan Ariely, Yoel Inbar, Fiery Cushman nebo Joe Henrich. Myslím, že je jen otázkou času, než uslyšíme naše oblíbené "Hi, I'm Joshua Knobe..."

Vzhledem k tomu, že autoři každou z epizod opatřili stručným shrnutím, je celkem zbytečné, abych to dělal i já. Nezbývá mi tedy, než vám popřát příjemnou zábavu...

WEB
Homepage III G+ III FB III Twitter

Žádné komentáře:

Okomentovat